Farnost Markvartice

Kostel sv. Martina

Římskokatolická farnost Markvartice sdružuje farní obce Markvartice, Veselé, Kamenická Nová Víska, Víska pod Lesy a Veselíčko. Správa farnosti je svěřena excurrendo farnosti v Srbské Kamenici. Založení farnosti se připomíná prvně v roce 1352, pravděpodobně k němu ale došlo už v druhé polovině 13. století. Přibližně posledních 50 let farnost neměla v místě pravidelné bohoslužby, až do roku 2017, kdy se “znovuzrozením” kostela sv. Martina otevřel nový prostor pro farní život v Markvarticích.

Obce patřící k farnosti

Markvartice, Veselé, Kamenická Nová Víska, Víska pod Lesy a Veselíčko

Kostel

Kostel sv. Martina

Mše svaté

pravidelně každou neděli od 11:00h

Svátky

Správce farnosti

Mgr Marcel Hrubý

Mše slouží

P. Jozef Kujan, SDB

Zvony

Zvony, které uslyšíte v naší farnosti

Ve věži kostela sv. Martina vyzvánějí dva historické zvony:

  • zvon Panny Marie z roku 1573 / hmotnost cca 800 kg, tón F1 /,
  • a zvon sv. Petra z roku 1536 / hmotnost 680 kg, tón A1 /.

Zvon z 16. století vážící 680 kg získala farnost Markvartice od farnosti Jablonec nad Nisou, kde ležel v tamním podvěží nevyužit. Byl puklý, a nefunkční. Markvartická farnost ho proto nechala v letošním roce opravit ve zvonařské dílně v Bavorsku. Do věže obnoveného kostela v Markvarticích byl jeřábem vyzdvihnut v pátek 18. srpna 2017. Na uhrazení opravy zvonu byla uspořádána farností v Markvarticích veřejná finanční sbírka.

Historie

Z dějin farnosti a kostela

Farní kostel se v Markvarticích připomíná prvně v roce 1352, i když lze předpokládat, že k jeho založení a výstavbě došlo již v době vzniku vesnice, tedy někdy v průběhu kolonizace regionu ve druhé polovině 13. století. V době husitské se u kostela uvádí patrocinium sv. Mikuláše. V období pozdního středověku byl markvartickému kostelu podřízen i kostel v nedalekých Kerharticích, založený nejpozději kolem roku 1480.

Od roku 1565 při markvartickém kostelu působil luterský duchovní, jehož podporovali i majitelé horního dílu vesnice, šlechtický rod Luticů. Jeho členové postupně v době renesance vybavili kostel trojicí zvonů v roce 1573, objednaných u věhlasného pražského zvonaře Brikcího z Cinperka. Zanikly v průběhu dalších staletí, zatímco do dnešních dnů se dochovala křtitelnice z roku 1579, pořízená též na náklady stejného rodu, jehož erb tuto renesanční památku zdobí.

V době po bitvě na Bílé hoře byla oblast rekatolizována a také kostel byl v důsledku této skutečnosti náležitě upravován. Koncem 50. let 17. století byla zdejší fara definitivně obsazena a nepochybně v souvislosti s tím zhotovil místní sochař Mathes Knothe nový hlavní oltář a českokamenický Tobias Fleck dodal varhany. Z této doby je také pramenně podloženo současné zasvěcení sv. Martinovi. Počátkem 70. let 17. století pak nástropní malbou interiér kostela zkrášlil malíř Sigmund Kirchberg z Jezvé. 

Z ojedinělých zmínek je zřejmé, že před rokem 1700 v Markvarticích stál zděný jednolodní kostel se zvonicí a odsazenou sakristií. Kostel byl situován v areálu hřbitova obehnaném ohradní zdí. V kostelním interiéru se nacházel hlavní oltář, od 70. let 17. století, pak oltář boční, zřízený farářem Wernerem a zasvěcený Panně Marii. V kostele stála empora s varhanami, připomíná se i vrchnostenská oratoř.

Zásluhou salzburského arcibiskupa Johanna Ernsta Thun-Hohensteina z patronského šlechtického rodu došlo na počátku 18. století k výstavbě nového kostela. V dominantní krajinné poloze byl na mírném návrší v horní části vsi vystavěn barokní jednolodní kostel s odsazeným presbytářem a patrovou přístavbou sakristie s panskou oratoří. Na západě pak stavbě dominovala předsazená zvonice. Stavbu realizovanou zřejmě dle projektu litoměřického architekta Petra Versy, původem z Itálie, vystavěl v letech 1701 až 1704 Jakob Achtzinger. Thunský erb pak byl vyveden na velmi čestném místě, a sice ve vrcholu vítězného oblouku, který odděloval loď od presbytáře.

Zřejmě ve 20. letech 18. století byl v kostele zřízen další boční oltář sv. Anny zdobený bohatým akantovým dekorem, stejně byl upraven i původní mariánský oltář. Kostelní interiér se postupně zaplňoval četnými obrazy a sochami, a v roce 1752 i novým bočním oltářem sv. Aloise. O pět let dříve byly do kostela pořízeny i nové varhany z dílny chabařovického Johanna Christopha Standfusse. V roce 1766 byla z cihel vystavěna nová předsíň. Na přelomu 50. a 60. 18. století byl kostelní areál obohacen o pozdně barokní kapli zesnulých (též kaple sv. Kříže) na hřbitově v těsném sousedství kostela.

V blízkosti kostela dnes stojí farní budova z let 1816 až 1818, která spolu s několika hospodářskými stavebními dotvářela kostelní a hřbitovní areál. V roce 1855 byla pod kostelem vystavěna nová školní budova, která nahradila stávající objekt z roku 1819. Nové hodiny získal kostel v roce 1859. Roku 1871 byl na kostele postaven zcela nový sanktusník a roku 1875 rozšířen hřbitov. Starý oltář sv. Aloise nahradil nový v roce 1881 na náklady Krejcarového spolku, který ve vsi založili farníci, aby participovali na pořizování či opravách mobiliáře i objektu kostela. Roku 1890 byla dosavadní šindelová krytina na celém kostele nahrazena podstatně trvalejší břidlicí. Kostel byl rovněž v roce 1887 vybaven sochou Panny Marie Lurdské, jíž byl později zřízen boční oltář v podobě grotty, a v roce 1916 sochou a oltářem Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, který měl sloužit zároveň i jako pomník padlých obyvatel obce.

Na přelomu 19. a 20. století vybavila kostel dnes již zaniklými vitrážovými okny renomovaná firma Carla Meltzera ze Skalice u České Lípy. Během 1. světové války postihly kostel rekvizice zvonů (1917). Postupně byl zvonový fond obnovován v meziválečném období (1919, 1927), nicméně i tyto zvony vzaly za své v době druhé světové války.

Na jejím konci zemřel i zdejší farář Johann Moser a od té doby neměla markvartická farnost sídelního duchovního správce, což se negativně – i s ohledem na celospolečenský vývoj – odrazilo jak v duchovním životě farnosti, tak i na stavu kostela. Kvůli neřešeným poruchám střechy došlo zřejmě na počátku roku 1964 ke zřícení části stropu a kostel nebyl od této doby využíván k liturgickým účelům. Naopak se stal terčem četných zlodějů a z jeho původního vybavení byla zachráněna jen část – varhany, kostelní lavice, mladší oltářní architektury a některé další předměty, které byly v roce 1968 odvezeny do kostela ve východoslovenském Lieskovci, historický zvon byl odvezen do kostela Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v Jablonci nad Nisou, křtitelnice do Benešova nad Ploučnicí a několik soch a obrazů bylo deponováno v kostele v Jedlce. V 70. a 80. letech se stav kostela nadále zhoršoval, propadly se krovy a byl hned několikrát určen k demolici. Zachránilo ho především nevyškrtnutí ze seznamu státem chráněných památek (na rozdíl od mnoha do povětří vyhozených kostelů v regionu) a také nedostatek finančních prostředků na provedení demolice. Ještě v roce 1991 se propadla klenba presbytáře a z kostela zůstaly pouze obvodové zdi a věž.

Obnova kostela

Poslední oprava kostela

V roce 2002 začala celková obnova kostela, kterou na svých bedrech nesla místní farnost a během níž byl restaurován i jeho interiér a vybaven především mobiliářem z jiných kostelů, částečně pak i původním zařízením.  Soubor hlavního oltáře sv. Martina, bočních oltářů sv. Františka Xaverského a sv. Petra z Alcantary, kazatelny a barokní lavice s vyřezávanými bočnicemi pochází z kostela sv. Martina v Robči u Úštěka. Oltář Matky Boží proti bočnímu vstupu (pův. sv. Josefa Calasanského) z kostela sv. Bonaventury v Mladé Boleslavi. Varhany z dílny E. Š. Petra z roku 1895 pocházejí původně z kostela sv. Jiří v Dobranově.  Sochy světců na konzolách v životní velikosti jsou z dnes neexistujícího hlavního oltáře kostela v Růžové.

Ve věži vyzvánějí dva historické zvony (zvon Panny Marie z roku 1573 – cca 800 kg - tón F1 a zvon sv. Petra z roku 1536 – 680 kg-  tón A1).

Z původního zařízení se v kostele nachází ústřední kříž, křtitelnice a socha Vítězného Krista na zeměkouli, pův. ze stříšky křtitelnice. Objevena byla také barokní oboustranná závěsná socha Panny Marie. Nový celebrační oltář vyrobil pan Miloslav Gabriel ze Sezemic.  Soubor vitrážových oken pochází z dílny Kolektiv Zdeňka Kudláčka z Nového Boru a představuje hlavní patrony německých diecézí, jako poděkování farnosti za finanční pomoc při obnově kostela.

Na své „vzkříšení“ zatím čeká torzo kaple sv. Kříže u kostela, která byla zdevastovaná a rozkradená v době socialismu na stavební materiál. Farní budova se obnovuje od roku 2017 a její dokončení je plánováno k 200. výročí jejího postavení v roce 2018. 

V sobotu 23. září 2017 byl obnovený kostel za účasti mnoha poutníků, německých rodáků z markvartické farnosti, krajanů z USA a přátel a kněží z moravských farností znovu slavnostně vysvěcen salzburským emeritním arcibiskupem Msgre. Aloisem Kothgasserem za účasti litoměřického biskupa, Mons. Jana Baxanta.

PODĚKOVÁNÍ

S velkou radostí ze zdařilého Božího díla a s velkou vděčností všem, kteří jakýmkoli způsobem pomohli pozvednout z prachu země ruinu kostela sv. Martina v Markvarticích a důvěřovali, že se kostel podaří zachránit, dáváme na vědomí, že 23. září 2017 bylo pro Markvartice, a do farnosti patřící obce Veselé, Kamenická Nová Víska, Víska pod Lesy a Veselíčko, historickou událostí. Obnovený a znovuzrozený kostel sv. Martina otevřel své brány poutníkům ke slavení mše svaté po vice než padesáti letech.

Děkujeme všem, kteří se jakýmkoli způsobem podíleli na obnově kostela sv. Martina, těm kteří nás v tomto díle celý čas podporovali i všem, kteří jste se účastnili slavnostního vysvěcení kostela dne 23. září 2017.

Mobiliář restaurovali a na obnově kostela se nejvíce podíleli:  Roman Ševčík, Miloslav Gabriel, Tomáš Pejřil, Daniel Zillich, Jiří Mitruška a Josef Málek - truhláři z Markvartic, Karel Eder – tesařství, zedníci z Oravy a další. Kaple křížové cesty v ohradní zdi obnovuje pan Jan Fedorčák z České Lípy.

Kéž Bůh na přímluvu sv. Martina žehná této obci i celé farnosti a všem, kteří toto místo s láskou a úctou navštíví.

Napište nám

Zůstaňme ve spojení

Další kontakty

Mgr. Marcel Hrubý

administrátor in materialibus

+420 606 240 940
fara.srbska@tiscali.cz

Jozef Kujan, SDB

administrátor exc. in spiritualibus

+420 603 840 437
kujansdb@gmail.com

Mgr. Jakub Šmíd

správce webu

jakub-smid@email.cz